Myšlenky tady, výroba venku - rozhovor s T. Baťou
Myšlenky tady, výroba venku
Zdroj: Ekonom
Datum: 30. 8. 2007
Tomáš Baťa vzpomíná na svůj život v globalizaci a rozvíjí výchovu mladých k podnikání.
Pane Baťo, v této zemi je vaše jméno symbolem a legendou. Jak se vám s tím žije?
Víte, Baťa... Pořád se říká Baťa, a přitom ani můj otec, a platí to o nás všech, nikdy nepracoval sám. Mluvíte o úspěchu mnoha lidí, kteří prvotní nápady mého otce rozvíjeli. Já jsem v tom jen pokračoval.
Firma Baťa vlastně patřila k prvním skutečně globálním firmám, přinejmenším ve svém oboru. Takže Baťa je dodnes globalizaci upsaný?
Máte pravdu, s tím, čemu se říká globalizace, outsourcing, offshoring, jsme začali velmi brzo. Pronikli jsme do celého světa. Bylo to hlavně proto, že různé země se začaly bránit našim dovozům. Tak jsme to museli obejít tím, že jsme postavili fabriku právě v zemi, která se dovozům bránila. Zvláště nutné to bylo v době hospodářské krize třicátých let minulého století. Tehdy si mnoho zemí myslelo, že uchrání své podniky tím, že uvalí cla na dovoz a postaví zahraniční konkurenci do cesty i jiné překážky. My tehdy stáli před volbou: buď toho nechat, nebo si z tehdejšího Československa udělat centrum výchovy lidí, výzkumu, vývoje technologií a designu, a vedle toho vyrábět tam, kam bychom s přímým exportem proráželi jen těžko. Rozhodli jsme se pro tuto variantu a udělali jsme dobře. Ostatně dnes tak postupují prakticky všichni vyspělí exportéři.
Proto se také zavedla Baťova škola práce, dnes tomu říkáme Bata College, a odsud pak lidé zaváděli baťovské postupy i v jiných zemích.
V Baťově škole práce se vychovávali manažeři pro mezinárodní podnikání?
Nejen to, byla to výchova mladých lidí. Jak podnik rostl, potřeboval lidi. Můj otec a jeho tým proto přišli s myšlenkou - půjdeme do základních škol. Na Ostravsku byly rodiny, které měly deset, patnáct děcek, a po základní škole už pro ně žádné další vyučování nebylo. U nás mohly hned začít pracovat, vydělávat peníze, a po večerech a víkendech pak byla škola. Tak se vzdělávali lidé, jejichž ohromné schopnosti by jinak zůstaly zanedbané.
Dnešním podnikatelům se to zdá drahé investovat do vzdělávání dětí. Ať se o to postará stát!
No dobře, ale tenkrát jsme měli tu výhodu, že jsme byli první a měli jsme ty nejlepší děti.
Takže se to vyplatilo?
To se tedy vyplatilo, a vyplácí se to ještě teď, protože děláme podobnou práci v různých zemích po světě.
Jak by se měli dnes vzdělávat mladí lidé k podnikání?
Měli by pracovat v Junior Achievement, aby si to vyzkoušeli. V Praze je teď světové finále soutěže o nejlepší projekty těchto školních stínových firem a když se dívám na práce těch týmů ze středních a základních škol, vždycky si říkám, zda i u nás, v našich podnicích, máme něco podobného stejně dobře vymyšleno.
Už to má takovou profesionální úroveň?
Ano.
Ve kterých zemích je tento program nejvíce rozšířen?
Základní myšlenka přišla ze Spojených států, ale už je rozšířena po celém světě. Například v Rusku jsem byl překvapen, kolik práce do rozvoje hnutí vkládají. Teď se to zavádí v Indii. Velmi zajímavé podněty přicházejí z Jižní Ameriky. Víte, Junior Achievement je ale především o tom, jak se učit dál.
Na jaké obory aktivity se hnutí Junior Achievement soustřeďuje?
Obchod, ale také výzkum a vývoj, výroba... Prakticky veškerá periferie ekonomiky. A když to pak vidíte všechno pohromadě, jako třeba teď v Praze, tak si nemůžete nevšimnout, jak dobrými obchodníky jsou právě mladí lidé. A také si všimnete i - řekněme - národních odlišností.
Třeba?
Rusové. O těch je známo, že jsou vynikající šachisté. A když pročítáte jejich businessplán, který k soutěžnímu projektu přikládají, protože to je základ, zdůvodnění záměru, máte pocit, že studujete šachovou partii. Velmi logické. Však také doma mají mnoho soutěží a vyhrávají často i v mezinárodním srovnávání. Ale právě ta typicky šachová logika někdy způsobí, že se z realizace jako by vytrácí onen lidský prvek. Ovšem já do Ruska jezdím, a pokaždé si všimnu, jak zase pokročili. Stále více mladých Rusů má už zkušenosti ze zahraničí. Takže je vidět i pokrok v té lidské stránce podnikání, jak se říká u Baťů: ve snaze posloužit zákazníkovi.
A co Číňané? O nich se stále tvrdí, že jsou dobří výrobci. Jsou podle vás také dobrými obchodníky?
Číňané byli dobrými obchodníky už před tisíci lety. Tam se máme co učit.
Kdo a kde jsou pedagogické autority pro tento obor, řekněme pro výuku praktického podnikání na nižších stupních škol?
Nedá se říci, že by bylo nějaké jedno celosvětové centrum. Naopak. Může se stát, že najednou narazíte na velmi zajímavé podněty pro další rozvoj v Thajsku nebo v Chile. Vždy jde o jednotlivce, spíše ale skupiny lidí, kteří jsou schopni podívat se na výuku praktického podnikání netradičně. A to je dobře. Protože žijeme ve světě s globalizujícím se hospodářstvím. Když se pak zástupci jednotlivých zemí setkají na takové valné hromadě, jaká se teď koná v Praze, a porovnávají své postupy, seznamují se i s jinou podnikatelskou kulturou. To je velmi cenné.
Když se před přibližně třemi lety začal u nás skloňovat pojem "sociální odpovědnost firem", ono CSR, zaslechl jsem, jak starší muž na jednom z takových seminářů oslovil lektora: "Ale to všechno už přece dělal Baťa!"
No, tak to beru jako poklonu. Otec tvrdil, že podnikatel, který nežije starostmi společnosti, který nepomáhá řešit problémy a hledí jenom na zisk, nemá duši. A že takové podnikání je dříve nebo později předurčeno k zániku.
Vy jste zmínil etiku podnikání i když jste hovořil o Junior Achievement. Je to podle vás opravdu tolik důležité?
Je. Dnes více než kdy jindy. Ostatně podnikatel, který se chová eticky a sociálně odpovědně, slouží jen sám sobě. Spokojení zaměstnanci, spokojené prostředí přeje podnikání. A teď, když se hospodářství propojují a firmy působí v různých zemích, je krajně důležité, aby se chovaly "venku" stejně zodpovědně jako doma. Nezodpovědné konání se nám může vrátit. Vždyť už teď působí v Americe, Kanadě, v Evropě firmy z Číny, Indie i jiných zemí. A ty k nám přijdou s takovou kulturou podnikání, s jakou se naučily zacházet doma ve vztahu s investory z našeho prostoru.
Teď máte hlavní výrobní základnu v Indii a vlastně většina bot se vyrábí v Asii. Má vůbec švec v Evropě nějakou budoucnost? Nejen v Evropě, na Západě.
Má. Protože to hlavní, ta duševní práce jako design, výzkum, vývoj nových technologií, to se stále ještě dělá tady. I my máme takové centrum v Kanadě. V Indii vyrábíme. Pokud bychom chtěli udržovat masovou výrobu, tak bychom prohrávali. My dbáme hodně na kvalitu - a to i u našich indických výrobců nebo výrobců kdekoli jinde na světě. I to je úkolem centra. Vyhrajeme jen - a to se netýká jen Bati - když budeme právě v těchto, řekněme intelektuálních činnostech udržovat náskok. Ovšem to chce kvalitní lidi, investovat do vzdělání. To je také tradice u Baťů. Dobří lidé se najdou vždy. Nouze je o vynikající lidi. Není jich dost dnes a nebylo jich dost ani v době, kdy Baťa začínal. Ti dobří dostali šanci učit se, jak se stát vynikajícím odborníkem. Ve výrobě i v obchodu. To se vyplácelo tehdy, to se nám vyplácí i dnes. Proto stejně postupujeme ve všech zemích, ve kterých jsme aktivní.
Ovšem nízké mzdové náklady...
Víme, že třeba v Číně představují přímé mzdové náklady ve výrobě bot přibližně deset, dvanáct procent. Ostatní je materiál, technologie a podobně. Mzdové náklady se stále snižují. Ne proto, že by se srážely mzdy, ale nové postupy, materiály a podobně zvyšují produktivitu. Elektronika ve strojích, ta nepotřebuje svaly. Ta potřebuje mozky. Takže věřím, že pokud si udržíme náskok právě v těchto oborech, v designu i v kultuře prodeje, zažijeme, že výroba špičkové obuvi se bude vracet i zpět. Ale jak jsem řekl: s masovou výrobou, byť dobré obuvi, neuspějeme. Indové, Číňané, Brazilci, ti nemají jen kvalifikovanou a stále ještě levnější pracovní sílu, ale také obrovský domácí trh. Soustřeďme se ne na dobré, ale na vynikající.
Žijete v Kanadě a dost často pobýváte v Česku. Máte tu výrobní závod, jste předsedou představenstva Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně... Kde jste vlastně doma?
Opravdu to není klišé, když řeknu, že se cítím být doma v mnoha zemích. A nejen proto, že máme v 68 zemích své prodejní sítě i výrobu. Ale do Česka jezdím rád. Zejména do Zlína a na Valašsko vůbec. Vždycky mi udělá radost, když vidím, jak se věci lepší, jak mizí ta nejistota, která následovala po pádu komunismu, kdy si lidé ještě nezvykli na normální poměry. Zlepšení tu je.
Tomáš John Baťa, kanadský podnikatel českého původu, se narodil 17. září 1914 jako syn zakladatele obuvnického koncernu Baťa. Ve firmě svého otce se vyučil "ševcem" a teprve pak vystudoval obchodní akademii v Uherském Hradišti. Další vzdělání získal ve Švýcarsku a Velké Británii. Krátce před vypuknutím 2. světové války se ujímá úkolu vybudovat základnu firmy v Kanadě. Československu už hrozila okupace Německem. Tomáš J. Baťa vyvedl skupinu odborníků ze Zlína a založili poblíž Toronta nové město jménem Batawa, které se mělo stát druhým Zlínem. Vzniká firma Bata Shoe Company.
Po válce zůstal Tomáš John Baťa v Kanadě. Podařilo se mu vybudovat obří nadnárodní obuvnický koncern Bata. V Česku má výrobní závod v Dolním Němčí a mimoto vlastní obchodní síť. Firmu už dnes řídí syn Tomáše J. Bati, Tomáš George Baťa.
Do Česka, respektive Československa se T. J. Baťa začal vracet až po obnovení demokratického zřízení. V roce 1991 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka II. třídy.
Tomáš J. Baťa je ženatý, s manželkou Sonjou má syna (Thomas George Baťa) a tři dcery.
JUNIOR ACHIEVEMENT
Je to mezinárodní vzdělávací organizace, svého druhu největší a nejstarší na světě. Vznikla v roce 1919 ve Spojených státech a dnes působí v 97 zemích světa. V Česku založil pobočku Tomáš Baťa už v roce 1992. Zabývá se vývojem unikátních vzdělávacích programů ekonomického zaměření, které jsou následně vyučovány na základních, středních i vysokých školách. Hlavním cílem je vzdělávat mladé lidi a připravovat je na vstup do reálného života. Důraz je kladen na rozvíjení praktických znalostí z ekonomiky a dovedností spojených s podnikáním. To se daří také díky spolupráci s podnikateli a manažery, kteří se v roli konzultantů dělí se studenty o své zkušenosti.
Tomáš Baťa je čestným předsedou správní rady Junior Achievement v České republice. Letos ve Zlíně otevřel v takzvané Baťově vile už třetí pobočku organizace v Česku. Zatím byly pobočky pouze v Praze a Ostravě.